Tábor 2022 – Letopisy z hlubin věků
1. - 21. 7. 2022

Hvozd začal být podivně tichý, zvěře bylo nezvykle málo a na klanová tábořiště se snášel strach. Okolo obcházel strašlivý medvěd nepřirozené bílé barvy, velikostí přesahující běžné zástupce svého druhu. Klanům začala, i přes zákon z minulého klanového shromáždění, docházet potrava a lidé se začali bát Hvozdu. Klan Havranů tedy svolal klanové shromáždění, na které jsme se my další spřátelené klany — Vydry, Lososi, Jeřáby, Mořští orli, Zajíci a Vrby —vydaly. Když jsme dorazili na místo a posilnili se vydatnou polévkou, přivleklo několik lovců z klanu Havranů jakéhosi kluka a jeho společníka — vlčí štěně.

Kluk se jmenoval Torak a porušil zákon — na území klanu Havranů ulovil jelena. Torak se bránil, že o zákonu nevěděl. Říkal, že s tatínkem žili ve Hvozdu sami daleko od všech klanů, jenže pak na ně zaútočil medvěd a tatínka mu zabil. Torak se snažil přimět čarodějku klanu Havranů Sauenn, která v době zranění náčelníka Finn-Kedinna vedla klan, aby ho pustila. Tvrdil, že slíbil tatínkovi, že najde Horu Ducha světa a zbaví Hvozd medvědího démona. Jenže porušení zákona klanů nelze ponechat bez trestu…

Rozhodnutí bylo ponecháno na druhý den ráno. My jsme Torakovi věřili, že o zákonu nevěděl, ale Sauenn spolu se svým klanem byla neústupná. Nakonec však přistoupila na Torakův návrh, aby ho nechala bojovat s podobně starým lovcem z jejich klanu — Hordem. Výsledek souboje ukáže, která ze stran má pravdu. Spolu s Torakem jsme se postavili Hordovi a za pomoci lsti jsme ho přemohli — na okamžik jsme ho oslepili horkou párou.

Proti pravidlům souboje to sice nebylo, takže Torak souboj vyhrál, avšak Havrani ho stále nechtěli propustit. Táborem se totiž začala šířit zvěst, že Torak je tím, který má podle proroctví porazit medvěda. Zatímco Havrani se radili, co s Torakem dál, dospěli jsme k závěru, že nemůžeme ztrácet čas a musíme se s Torakem co nejrychleji vydat k Hoře Ducha světa a démona sužujícího Hvozd zastavit. Naštěstí nám pomohla Renn, dívka z klanu Havranů, díky níž se nám útěk z tábora podařil.

Putovali jsme Hvozdem směrem k Hoře, Vlček — Torakovo Vlčí štěně — nás vedl neomylně. Renn nás cestou ale varovala, že nemůžeme jen tak prosit Ducha světa o pomoc — je nutné mu přinést tři části Nanuaku. Nikdo ale neví, co to je a kde se to ukrývá, pomoci nám mohly jen tři tajemné hádanky. Nakonec se nám je podařilo rozluštit, překonat všechny nástrahy, porazit menší démony a získat všechny části Nanuaku — věčné světlo, kamenný zub a říční oči. Nanuaky jsme položili k úpatí Hory a prosili jsme Ducha světa o pomoc. Náhle zapraskaly větvě a pod vrcholem hory se vynořil strašlivý medvědí démon. Duch světa ale naše prosby vyslyšel, náhle se vyvalil dým, medvěd zařval, padl na zem a zůstal ležet. Medvědí démon byl poražen! Vydali jsme se to společně oslavit a doufali, že nyní už zavládne ve Hvozdu klid a mír.

Co se stalo po odjezdu Vyder…

Klid ve Hvozdu však moc dlouho nevydržel. Mezi klany se začala šířit zákeřná nemoc, a nám nezbylo nic jiného, než se vydat hledat lék. Po dlouhém putování jsme dorazili až k tábořišti klanu Tuleňů a jejich klanový čaroděj Tenris nám pomohl získat léčivý kořen.

Ukázalo se však, že to celé byla jen léčka a Tenrisovi se podařilo Toraka chytit do pasti. Chystal se Toraka obětovat a prozradil nám, že patří k Pojídačům duší. To je prý spolek těch nejmocnějších čarodějů, kteří se snaží ve Hvozdu získat nad všemi nadvládu s pomocí démonů. Jejich poznávacím znamením je na hrudi vytetovaná trojzubá vidlice, používaná k chytání duší. A dokonce mezi ně patřil i Torakův tatínek!

Naštěstí se však Torak vymanil z čarodějových spárů a rozpoutal se boj, při kterém byl Tenris poražen. Torakovi ale dál vrtalo hlavou, jak mohl být jeho tatínek Pojídačem duší.

Velmi brzo po návratu od Tuleňů někdo přepadl a unesl Vlčka. S Renn a s Torakem jsme brzy zjistili, že za tím stojí další Pojídači duší, kteří se chystají Vlčka společně s dalšími zvířaty využít k provedení rituálu na přivolání démonů. Vlčka se nám podařilo zachránit, ale Pojídači polapili Toraka a proti jeho vůli mu na hrud’ vytetovali trojzubou vidlici, aby si ho mohli přivolat, kdy se jim zlíbí.

Torak tetování od Pojídačů před všemi zatajoval, tajemství se však nepodařilo udržet a brzy se o něm dozvěděly všechny klany. Na klanovém shromáždění Torakovi skoro nikdo nevěřil, že ho získal nedobrovolně, a z Toraka se stal vyhnanec. Toho má každý, kdo ho spatří, povinnost zabít. Torakovi se však během náročného vyhnanství ve Hvozdu podařilo posbírat důkazy, že k Pojídačům nepatří, a také provést rituál, při kterém jejich tetování odstranil. Klany byl nakonec přijat zpátky.

Záhy se objevily jiné nesnáze. Thiazzi — jeden z Pojídačů duší — proti sobě rozeštval klany Hlubokého hvozdu, a málem proti sobě postavil i Toraka s Renn. V tuto chvíli jsme se také od Finn-Kedinna dozvěděli, že Pojídači duší si kdysi říkali Léčitelé a původně pomáhali všem klanům. Postupem času ale většina propadla pokušení moci a ze skupinky ochotných čarodějů se stali Pojídači: nejmocnější a nejúkladnější čarodějové, jejichž cílem bylo získat moc nad Hvozdem za jakoukoli cenu. To už se Torakovu tatínkovi samozřejmě nelíbilo a Pojídače opustil — i za tu strašnou cenu, kterou pak musel zaplatit…

Naštěstí se nám podařilo kmeny usmířit, zachránit Renn a Thiazziho porazit, a tak nám zbýval už jen poslední, nejsilnější nepřítel: Pojídačka duší Eostra. Výří čarodějka, která se pokusila při velkolepém rituálu vyvolat duše všech padlých Pojídačů a ovládnout celý Hvozd. Rituál se ale nepovedl, protože jeden ze ztracených Pojídačů ještě žil — bláznivý Chodec, který se naštěstí přidal na naši stranu a vyvolal duchy z Hory duchů, kteří nám pomohli Eostru zničit.